často kladené otázky

Všechny kaštany, které nabízíme, určitě dorostou do výšky přes 10 metrů, přičemž u mnoha novějších odrůd zatím nevíme, jaké výšky mohou dorůst - navíc je výška stromu velmi závislá na stanovišti a péči. Můžeme Vám však doporučit obzvláště vitální nebo slabě rostoucí stromy: Skookum, Big euro, Szego, Marsol a Pandora by měly být např. výrazně vyšší než Bouche de betizac a Brunella.

Semenáče obvykle rostou bujněji, jejich odolnost vůči chorobám zato ale je nejistá. Obecně se doporučuje semenáče na rizikových místech vysadit hustěji a postupně odstraňovat ty slabší.

Pravděpodobně nejbujněji rostoucí odrůda, kterou můžeme nabídnout, je Skookum – prý se jedná o jednu z neodolnějším proti mrazům, nicméně zatím s jejím květem a plody nemáme zkušenosti.

Většina odrůdových roubovanců začne plodit do tří let – pokud pro podporu růstu neodstraníme květy a taky, pokud je opylování dostatečné. Mnohé odrůdy plodí dokonce v prvním roce po naroubování. Obzvláště brzo plodí např. Bouche de Betizac a Précoce Migoule. Pokud strom plodí dřív, zpomaluje se jeho růst, takže je třeba zvážit, co je důležitější. Takže jak výšku stromu, tak první plody určuje především péče.

U námi nabízených odrůd by neměly být problémy s odolností v zimních mrazech.

Přesto u jednotlivých odrůd existují rozdíly: Bouche de betizac může být poškozen od -16 stupňů níže; jiné odrůdy, jako například Skookum, by měly bez problému vydržet do -30°C, což však nemůžeme z vlastní zkušenosti potvrdit, protože rostliny, které u nás nabízíme, se s takovými teplotami ještě nesetkaly.

Kaštanovník kvete obvykle až po začátku června, takže se květů jarní mrazy netýkají (pokud by v červnu skutečně mrzlo, tak to žádný květ kaštanovníku nezvládne). Co je jarními mrazy ohrožené, jsou mladé výhonky, na kterých později vyraší květy – a to u většiny odrůd. Rozdíly jsou poměrně malé, lze ale s jistotou říct, že křížence C. Crenata vyraší o něco dříve než ostatní. Letos budeme mít další příležitost pozorovat rozdíly, které nás v naších poznatcích mohou podpořit.

Několik odrůd dokáže i po poškozeních z jarních mrazů znovu obrazit – známa je v tomto ohledu odrůda Precoce Migoule (budeme mít v sortimentu od podzimu 2025).

Křižence jsou vždy odolnější vůči nejzávažnějším chorobám než čisté C. Sativy, záruka na to však nikdy není. 

Nejlepší odolnost vůči kořenové hnilobě a nekróze mají semenáče C. Mollisima a C. Crenata. Naštěstí se obě tyto choroby v ČR vyskytují jen na několika málo místech, avšak tendence k rozšíření rostou. Mladé roubované stromky jsou vždy náchylnější, protože místo roubování je vstupním místem pro patogeny.

Kříženci C. mollisima s C. Sativou mají obvykle lepší odolnost proti korové nekróze než kříženci C. crenata s C. sativou.

Při odpovídající péči však lze kultivary crenata x sativa úspešně pěstovat i v oblastech s vyšším náporem patogenů.

Rádi bychom zdůraznili, že nejsme proti pěstování čistých Sativ – jen chceme zdůraznit riziko, které výsadba těchto stromů nese na místech, kde se vyskytuje fytoftorová kořenová hniloba a nekróza kaštanů, nebo v případě, že se tam rozšíří.

V lokalitách bez starých populací kaštanů, přes které se mohou choroby rychle šířit, může pěstování Sativ dobře fungovat po několik desetiletí. Na pozdní mrazy je většina Sativ poněkud méně náchylná než mnohé hybridní odrůdy a také lépe snášejí suchá stanoviště. Navíc jsou plody vhodnější k pražení, což je v Evropě obvyklou formou přípravy.

Osobně si myslíme, že stojí za zvážení, zda není jednodušší mít krátké sklizňové okno, protože je při sklizni nutné mít nízký porost a tak delší doba sklizně znamená více práce s kosením a více jízd na místo.

Obecně lze říci, že ranější odrůdy jsou v našich klimatických podmínkách spolehlivější.

Pozdní odrůdy u nás většinou nestihnou plně dozrát a často ztrácejí listy příliš pozdě.

Mezi kříženci patří Bouche de Betizac k nejranějším odrůdám – dozrává už začátkem září (ranější už jsou jen některé čisté C.Crenaty), potom už následuje mnoho raných odrůd, např. Ecker2, Szego, Precoce Migoule. Střední dobu zrání mají Marigoule a Marsol. Nejpozdější odrůdy z naší nabídky jsou Gillet, Bergantz, H2, Roubamon a Dorree de Lyon.

Konečný spon stromů by měl být alespoň 8-12 m. 

Samozřejmě vždy záleží na kontextu - zda stromy sadíte jen v malém počtu do zahrady (kvůli opylování je potřeba mít minimálně 2 kusy různých odrůd), zda zakládáte sad, agrolesnický system nebo alej. Rádi vám individuálně s vaším plánem poradíme, můžemě tu ale uvést pár naších doporučení:

Doporučujeme spíše hustší výsadbu a tu potom v dlouhodobém horizontu prokácet. Takto daleko dříve dosáhnete relevantní produkce, zatímco případné ztráty mezi stromy budou méně relevantní.

Pokud sadíte větší počet stromů, tak například při rozteči řad 4 m je třeba řady protenčit až po 10 až 15 letech, aby se vytvořil dostatečný prostor.

V případě, že by se jednalo o alej bez dalších řad stromů po stranách, tak by protenčení stačilo i později. Mladé stromky ale ocení ochranu jinými stromy - toho lze samozřejmě dosáhnout i výsadbou jiných druhů stromů nebo keřů, které mohou být cenově dostupnější.