Jedlé kaštany jsou klimaplastickými stromy které nejen výborně plodí, ale také produkují kvalitní dřevo podobné dubu. Nabízí pastvu pro včely a jiné opylovače a v neposlední řadě... jsou krasné.

Evropský jedlý kaštan (Castanea Sativa) bývá napadán různými škůdci a nemocemi, jež byly dovlečeny v posledních letech. ČR se jim prozatím poměrně vyvarovala, avšak není důvod věřit, že to takto zůstane. Jedlý kaštan japonský (C. Crenata) a jedlý kaštan čínský (C. Mollissima) se oba vyznačují resistencí až imunitou proti těmto chorobám.

Křížením evropského jedlého kaštanu s asijskými kaštany se proto nabízí možnost sadit kaštany s chuťovými a růstovými vlastnostmi Sativy, které resistenci asijských kaštanů častečně až úplně přebírají.

• Semenáče jsou skoro vždy zdravější
• Semenáče jsou cenově mnohem dostupnější
  
• Semenáče kaštanů nejsou sice nikdy přesně jako rodiče, ale na rozdíl od např. jabloní jsou plody vždy poměrně dobré, ne-li dokonce lepší

Ačkoli se snažíme nabízet odrůdy, které dobře rostou a plodí ve středoevropských klimatických podmínkách, ve skutečnosti neexistuje žádná odrůda, která by byla speciálně selektovaná pro místní podmínky.
Kromě toho, že lesní kaštany, jak rostou v některých částech České republiky, nebo starší stromy, jak je někdy můžeme najít v parcích, mají obvykle malé a často obtížně loupatelné plody, nemají také žádnou odolnost vůči chorobám a parazitům, které se v Evropě stále více šíří (korová nekróza, hniloba kořenů, žlabatky).
Pokud tedy chceme získat co nejlepší odrůdy nebo genotypy pro naše podmínky (včetně migrujících chorob a změn klimatu), musíme šlechtit nově. Nejvíce na snáze je vysazování semenáčů odrůd, které mají požadované vlastnosti, a z nich selektovat.
U semenáčů kaštanů je naštěstí mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít podobné vlastnosti plodů jako jejich rodiče, než například u jablek nebo jiných druhů ovoce.
Pokud se mladé semenáče (dobrých rodičů) vysadí na husto (např. každé dva metry s roztečí řad např. 10 metrů), lze předpokládat, že po vyselektování těch méně kvalitních zůstane výsadba s dobrou kvalitou plodů, která je potenciálně lépe přizpůsobena místním podmínkám než výsadba roubovaných odrůd. Navíc bývají semenáče bujnější.
Kříženci kaštanů obvykle plodí první plody ve třetím až pátém roce života, takže není třeba se obávat, že by se jednalo o projekt na celý život.

Stejně jako u všech ostatních rostlin se každý semenáč liší od svých rodičů. Na to, aby tedy vysazovaný strom splňoval požadované vlastnosti, je třeba vegetativně namnožit známou odrůdu.
Nejlepším způsobem, jak toho u kaštanů dosáhnout, je roubování, ale existují i odrůdy, které lze množit řízky, buněčnými kulturami nebo vrstvením.
V současné době množíme výhradně roubováním na podnože ze semenáčů. To má tu výhodu, že semenáče obvykle mají silný a dobře vyvinutý kořenový systém.
Nevýhodou může být, že může dojít ke genetické nekompatibilitě mezi podnoží a roubem, tedy odumření roubu, a to obvykle v první sezóně po naroubování, někdy však i později. Další riziko je, že podnož nemusí nutně sdílet odolnost známé odrůdy.
Roubování kaštanů je složitější než u některých jiných dřevin:
1. Podnož musí být geneticky co nejblíže odrůdě - ideálně semenáč samotné odrůdy.
2. V době roubování musí být relativně teplo a stálé teploty po dobu několika týdnů (proto na množení roubovanců využíváme fóliovník)
3. Vlhkost půdy by neměla být příliš vysoká
I přes splnění všech tří podmínek je úspěšnost často nižší než u některých jiných dřevin (zejména při roubování C. Mollissimy a jejich hybridů). To se pak odráží v ceně roubovaných kaštanů.
Kaštany mají sklon k intenzivnímu vyhánění z kořenů. Tento růst je třeba udržovat pod kontrolou, nemá-li podnož přerůst kultivar.
Pokud roub po výsadbě odumře, má smysl nechat podnož růst a zjistit, jestli sama nemá dobrou kvalitu plodů, nebo ji v opačném případě znovu naroubovat.
Roubovance kaštanů obvykle zůstávají menší než semenáče stejné genetiky (vyška obvykle dosáhne 8-12 m).
Roubované kaštany se obvykle vysazují ve vzdálenosti asi 10 m.
Při intenzivním pěstování se používají i vzdálenosti pouze 4 x 8 m, přičemž by se potom do 15 let měla polovina stromů vykácet.

Mnoho odrůd kaštanů kvete v prvním roce po naroubování. Je radno tyto květy odstranit, aby mladý stromek neplýtval energii na vytvoření malého množství plodů a mohl vložit více energie do svého vývoje.

Jedlé kaštany obvykle už v prvním roce vytvoří metr dlouhý kůlový kořen - pokud jsou tedy školkovány v zemi, je téměř nemožné je vykopat bez poškození. Mechanické zakracování kořenů při konvenčním školkování zvyšuje pravděpodobnost kořenové hniloby.

Při výsadbě sazenic v konvenčním kontejneru se kořeny budou s největší pravděpodobností vyvíjet do kruhu po obvodu kontejneru, což vede k horšímu ujímání po výsadbě a v nemála případech nadoživotní narušení růstu stromu .

Vzduchový řez představuje dobrý kompromis: Kůlový kořen se v požadované hloubce díky natrefení na vzduch přestane vyvíjet a namísto toho vytváří kolmé boční kořeny. Toto tvarování kořenu následně při výsadbě do krajiny zvyšuje míru ujímání a nerušený vyvoj kořenového systému, který je základem pro zdravé stromy.